Dont Cry

Dnes je ten den, kterého jsem nemyslela, že se vůbec dožiji a ani jsem se ho nechtěla dožít. Stále nechápu jak jsem to dokázala bez Michaela dva roky přežít, nechápu jak celý svět může dal normálně existovat bez MJ, nechápu proč jsem tohle své přežívání už dávno neskončila...                                                                            Dnes je den kdy je nám všem do pláče, den kdy vzpomínáme na naší hvězdu, na naší krásnou stlále jasněji záříci hvězdu. Den kdy vzpomínáme na jeho hudbu, činy, lásku, dobrotu a upřímnost. Ale prosím neplačte. Neplačte, i když já sama nemůžu slíbit, že se pláči ubraním.                                                                                                 Proč to stále tak bolí? Proč je ten smutek, stesk, rozhořčení, nenávist, láska a lítost stlále stejné jako před těmi dvěma lety, kdy nám ze světa zmizel náš poklad? Někdy si říkám není toho už moc? Nejsem blázen? Nevím a je mi to jedno, protože tomuhle nejde poručit. Tohle prostě je. Nikdy nezapomenu na Michaela Jacksona , nikdy nepřestanu milovat Michaela Jacksona. Nejsou to jen prázdná slova. Je to pravda, která mě těší a zároven šíleně bolí. Někdy bych si Michaela chtěla vyhnat z hlavy a ze srdce. Někdy už tu bolest nedokaží snést a přemyšlím nad nejhorším(nejlepším) řešiním...Je mi jedno co si myslí ostatní. Já se za svojí lásku a bolest nestydím. Michael si to zaslouží.                                                                                                                                                                                                                                          Ještě jednou moc vás prostím, neplačte, nemějte depresi.

Dnes jako každý Boží den uctívejte památku Michaela Jacksona, oslavujte jeho život a činy, radujte se z jeho odkazu a šiřte ho dál světu jako spásu lidstva.                                                                                                                                                                                                                 Michaeli moc ti děkuji, že jsi tu s námi byl. Děkuji, že jsem alespon patnáct let života mohla žít s tebou na stejném světě a z toho pět let tě obdivovat. Další dva roky tě obdivuji, ale ty už tu nejsi... Přesto ti Michaeli děkuji za každý tvůj úsměv, za každou tvou písen, za tvůj tanec , za tvojí sílu, za tvojí víru, za všechna tvá krásná slova, mluvil jsi jak kniha a to byl další tvůj klad z milionů tvých kladů. Děkuji ti za tvou krásu, která nikdy nezmizela, pouze se násobila. My tě stále milujeme, stále na tebe myslíme, stále se nám po tobě stýská, stále tvůj odkaz v srdci nosíme, stále ti před zlými lidmi bráníme, stále tvé songy zpíváme, stále tvé tance tančíme a nikdy s ničím z toho nepřestaneme. Vryl ses nám prostě hluboko a navždy do srdce. Je toho tolik co bych ještě chtěla napsat, ale já už prostě nemůžu, nemůžu a pláču. Pláču pro tebe, Michaeli.                                                                                                                                                                                                                                                                                        Ale vy prosím neplačte. Vy holky, jste důvod proč ještě žiji. To vědomí, že na světě je tolik fanoušků téhle úžasné osoby, jakou Michael bezesporu byl. To že si s vámi můžu o Michaelovi psát, je jako zázrak. To jsou pro mě ty nejštastnejší chvíle. Děkuji, moc vám z celého srdce děkuji. Milujte Michaela dál a dál dělejte své krásné blogy o Michaelovi. Je úžasné číst vaše názory a postřehy a pocity ohledně Michaela. Miluji to. Děkuji. Děkuji Děkuji.