,,Tak dobře, povím ti co se stalo."
Vůbec jsem nebyla nadšená, že se Michael znovu ocitl v mém životě a nevypadalo to, že by z něj chtěl brzo odejít. Byl tak neodbytný.
Musím přiznat, že jsem se na něj nemohla ani podívat. Měla jsem co dělat abych nevybuchla smíchy i přes vážnost mé situace.Vždyt měl na sobě dlouhé vytahané zelené tričko, fialovou bundu, a co bylo nejsměšnejší, kalhoty od pyžama. Na co myslí to fakt netuším. Rozhodla jsem se nepřemýšlet o tom jak mu tahle nesmyslná kombinace oblečení sekne a jak sexy v tom vypadá a raději se dala do vyprávění.
,,Včera, tedy předevčírem, odpoledne jsem travila čas doma a přišly za mnou kámošky Klauda s Vendou a vytáhly mě na mejdan do klubu Paradise. Opravdu jsem se tam bavila," tedy až do té chvíle než začali pouštět Michaelovy písně. Mám mu o tom říct? Určitě by se dmul pýchou. Později jsem se tam setkala se svým bývalím klukem, Chrisem. Chtěl po mně abych předala dárek naší společné kamarádce Jassice. Znáš ji. Je to ta, co se mnou nakupovala v obchodě, kde si my jako Charles radil jakou si mám kupovat kosmetiku." Michael přikývl. ,,Byl to úhledně zabalený balíček.. Odmítla jsem. Přímo jsem mu řekla: ,, Proč bych to jako měla dělat?!" Michael souhlasně přikývl. ,,Ale nakonec mě přemluvil. Prý ze staré známosti..." Tentokrát se Michael zakabonil. ,,Druhý den, tedy včera, jsem ten balíček vezla k autě na cestě k Jess, aniž bych tušila, co se v něm skrývá. Zničehonic mě zastavila policie. Prostě namátková kontrola. Vše jsem měla v pořádku, jen policisty udivilo, že nevím, co v tom balíčku je. Trvali na tom, že ho musím rozbalit a též slíbili, že nevinný obsah zase zabalí. Ovšem byly v něm... drogy..."
,,Drogy?"
,,Ano. A né malé množství. Extáze, hašiš, marihuana. Možná ještě trocha opiátů. Zatkli mě, vyslechli a zbytek už znáš."
,,Pomůžu ti," znovu se nabídl Michael.
,,Žádnou pomoc nepotřebuji. Natošpak od tebe. Na světě se nenajde nikdo, kdo by mi dosvědčil, že jsem v tom nevinně. Chris by zapřel i svého bratra a Jessika...Panebože Jessika...Žádnou tvojí protekci nepotřebuji.... A vůbec když se semnou budeš stýkat, zničí ti to pověst hodného, nevinného chlapce. Nemysli si, novináři se toho chytnou a rozcupujou tě," ted už jsem zoufala brečela. Tolik se bojím a mám v sobě takový zmatek. Půjdu do vězení a ještě se bát o Michaela??? Ne to ne nedopustím aby kvůli mě trpěl.
Michael se ke mně opatrně přiblížil a jemně mě objal. neodstrčila jsem ho, ale ještě víc jsem se přitiskla k jeho hrudi. Ted více než kdy jindy jsem někoho potřebovala.
,,Pššš. To bude dobré. Uvidíš. Určitě se najde nějaký způsob jak tě z toho dostat a to i bez protekce. A na novinářích a jejich blábolů mi nesejde. Ty jsi pro mě nejdůležitější," snažil se mě Michael utěšit ale bezúspěšně.
Podívala jsem se mu do očí tema svýma uslzenýma, přitáhla si jeho tvář a začala ho líbat. Michael se nebránil, právě ře naopak polibky mi vřele oprácel. Ovšem, když už naše polibky byly až moc žhavá a vypadalo to, že to zajde dál odtáhla jsem se.
,,Raději odejdi, prosím."
Michael vypadal zmateně, ale k odchodu se neměl. Místo toho přitiskl svůj nos na můj a díval se mi hluboko do očí. Ten pohled se prostě nedal vydržet.
,,Opravdu mám odejít?" zeptal se Maik po mém uhnutí pohledem.
Přikývla jsem, a tak se měl Maik k odchodu. Ovšem když už byl u dveří chytnutím jeho ruky jsem ho zastavila. Otočil se a já se na něj opět vrhla. Sundala jsem mu bundu a to samé jsem měla v plánu i s jeho tričkem.
,,Opravdu chceš abych odešel?" zeptal se Michael znovu mezi polibky.
,,Já... já opravdu nevím."
jakoby se v tu chvíli v Michaelovi něco stalo. Jeho pohled se změnil.Vzal mě do náruče a položil mě na postel ve vedlejším pokoji.
,,A tak neodcházej," vydechla jsem nakonec do jeho úst.
Michael se mi podíval do očí usmál se a zřejmě odhodil své největší zábrany společně s mým poslední oblečením, co jsem na sobě měla.
Michael se milování opravdu oddál a já s ním. A co jsem vlastně také mohla čekat od člověka, kolem kterého je vždycky tolik sexuální energie? Dokonce to i dopadlo tak , že jsme spadli s postele a dostali záchvat smíchu.
,,Máš moc malou postel," vyčítal mi Michael.
Pak jsme pokračovali dál... na zemi.
,,Omlouvám se," zašeptala jsem mu do ucha rozněžněně už v posteli, když me vedle sebe leželi nazí a objímali se.
,,To nemusíš. Spš já bych se měl omluvit. Nechtěl jsem ti ublížit a lhát ti o tom kdo jsem. Já..."
Umlčela jsem ho polibky a svalila jsem se na něj.
,,Já ti odpouštím, tak už mlč a dělej to co ti jde nejlépe."
,,Mám zazpívat? Ale u toho přece nemůžu mlčet." řekl s vážností v hlase Michael.
Fakt jsem se tomu zasmála.
Zatímco jsem ho líbala na krk, michael přesto zazpíval kousek Human Nature. Po chvíli mě objal a otočil, takže byl nahoře zase on.
,,Nechceš jít rovnou na zem?" zeptal se s jiskrou v oku.
,, Raději jo. vždyt ty jsi nezadržitelnej."
