Charlesův dům mě učaroval. Byl tak přepychový. Carlie mě sice pouze zavedl do mého prozatimního pokoje, ale i tak jsem si všimla té krásy všude kolem. má tu vystavená, určitě drahá umělecká díla, nejmodernější nábytek a dokonce i služebnou, Nelly. Charles tu bydlí i se svými rodiči a pár sourozenci, kteří jsou ted někde pryč.
Když jsem ulehla do nejpohodlnější postele, jaká snad může existovat, ve svém saténovém bílém pyžámku s hvězdičkama, vzpoměla jsem si na Michaela.
,,Já musím do práce!"
Chris se na mě nevěřícně podíval.
,,V žádném případě!"
,,Ale můj šéf..."
,,To bez tebe chvíli vydrží," skočil mi do řeči Carles.
,,Kde vlastně pracuješ?" zajímalo ho.
,,No... nevím jestli ti to můžu říct, ale tak dobře. Pracuji pro Michaela Jacksona jako jeho vizážistka."
Charlie se tvářil překvapeně. : ,,Vážně? Určitě se ale obleče i sám, ne?"
,,O tom pochybuji," zasnila jsem se. ,,Bezemě by se oblékl jako... třeba jako ty."
,,Co je na mém oblečení špatného?"
,,Nic, proti jamajskému oblečení vážně nic nemám, jen prostě nejsme na Jamajce.
Charlie raději změnil téma.
,,Jaký vůbec Jackson je?"
Na chvíli jsem se zamyslela. ,,Je velmi milý, zdvořilý, nesmělý a krásný. Jinak o něm vím velmi málo. Jen sem tam na sebe něco řekne. Svůj soukromý život strašně tají. Vždycky spíš chce abych mluvila o sobě a to mě už nebaví...Musím mu alespon zavolat," napadlo mě.
,,Já to udělám," nabídl se Charlie, a tak jsem mu napsala Michaelovo telefonní číslo na papírek.
Na to mi Charlie vysvětlil, že musí do práce, ale ještě předtím mi donese ze své knihovny pár knih, abych se nenudila a prozradil, že Nelly mi splní každé realné přání.
A tak jsem nějakou dobu žila, tedy spíš ležela, v domě člověka, kterého jsem ze začátku nesnášela. Ale čím víc ho poznávám, zjištuji, že to vůbec není špatný člověk.
Když Charlie zrovna nebyl v práci ale doma, což bylo velmi málo, staral se o mě a povídal si se mnou. Byl ovšem stejně výřečný jako Michael. Vlastně toho spolu měli docela dost společného. Až to bylo podivné...
Třetího dne mě přestalo bavit ležet, a tak jsem se rozhodla porozhlédnout se po domě, i když mi Charlie zakázal vycházet z pokoje. At si sám zkusí tak dlouho lenošit.
Spousta dveří v domě byla zamčená. Jakoby měl Charles nějaké tajemství...
Nakonec jsem došla do kuchyně. Prohledala jsem tam vše ve snaze najít jediné : nějaký alkohol. Ne, nejsem alkoholička, jen jsem přemýšlala a zjistila, že nutně potřebuji něco povědět Michaelovi a bez posilnění alkoholem bych to nezvládla.
Ke své nelibosti jsem nenašla ani kapku. Proto jsem požádala Nelly aby mi přinesla z obchodu láhev červeného vína. Nechtěla jít, ale pohrozila jsem jí, že řeknu panu Carterovi, že mi neplní realná přání, a tak šla...