APOM- 2. kapitola Michael

Po vydatných nákupech jsem si sedl do svého ,,bláznivého", jak říká má maminka, Rolls-Roysu a odjel zpátky do nagrávacího studia nahrávat svou novou desku Thriller, se kterou se chystám dobýt svět.

V převlečení aby mě fanoušci a novináři nepoznali, za Charlese Cartera, jsem si v pauze při natáčení odjel nakoupi. Bohužel jsem na tamnějším parkovišti omilem narazil do jedné nervozní dívky. Tolik sprostých slov co od ní za tu chvíli jsem neslyšel ani od svého otce za celý svůj život.

A ještě ani nepoděkovala za ty oeníze. Také jsem jí nic dávat nemusel, ale chtěl jsem. Alespoň, že nezavolala policii.

Kousek před studiem jsem si představoval , jak by se slečna ,,nervák" zachovala kdybych neměl kontaktní čočky, falešný knír, paruku s dredy a batikované jamajské oblečení, ale byl prostě MIchael Jackson. To by se určitě ona omlouvala mě, i když jsem za tu srážku mohl já. Ta představa mě rozesmála

Na co si ale budu kazit tak krásný slunečný den jednou ženskou. Mám přece slvělý život a vše se mi daří. Jen snad... už bych měl konečně vyhodit svou vízážistku. Ne že by mě neuměla upravit, ale... dost okatě mě svádí a mě to není zrovna dvakrát příjemné. Teresa není můj typ. Zatímco dívka, které jsem naboural auto... Je překrásná. Dlouhé husté černé vlásky, kočičí oči, plné rty a dokonalé tělo zahalené v hippie šatičkách. To byl přesně můj typ.

,,Už na ní nebudu myslet. Je to jen namyšlené užvaněné děvče ze slovníkem dlaždiče," řekl jsem si a plácl se do čela.

V autě, zaparkovaném před studiem, jsem se odstrojil a běžel za Quincym.

,,Nějak jsi se zdržel, Michaeli. Pauza ti už dávno skončila," vyčetl mi.

,,Promiň Q. Před obchodem jsem omylem narazil do auta nějaké šílené dívky. Budu si muset nechat to své trošku zpravit."

,,Počket, to si byl jako Charles Carter?" zeptal se Quincy už v záchvatu smíchu, nebo't mu mojo odpověď byla předem jasná.