Během večeře Michaelovi stále někdo volal. Omlouval se s tím, že právě nahrává své nové album. ,,Ještě nemá název. Pracovně mu říkám Plán B. Ani ještě nemám výslednou skladbu písní. nahrál jsem jich spoustu a další mě napadají. Je to věčný boj," informoval.
,,Ty to určitě zvládneš. Věřím ti. Poblázníš svět ještě víc."
Opět zazvonil ten otravný telefon. ,,Michael jackson, prosím... Ahoj. Slashi... ne nehodí... Mám celý víkend volno... Ano, je mi to jasné, ale..." Snažila jsem se Michaelovi naznačit, že může jít za tím Slashem, ale asi mi nerozuměl. ,,Počkej chvíli," řekl nakonec do sluchátka a vybídl mě k mluvě.
,,Klidně se s ním setkej Maiku. Mě to nevadí. Práce je důležitější."
,,Vážně ti to nevadí?" ujištoval se ještě.
,,Nevadí. to já se k tobě vetřela."
,,Jse můj čestný host," mrkl na mě a vrátil se k telefonu. ,,Tak fajn. Můžeš přijít. Nazkoušíme to... Zítra?... Fajn. Ve dvě, ale jen na chvíličku... Čau," v jeho hlase šla cítit rozmrzelost.
Po večeři jsme šli shlídnout film do Michaelova soukromého kina. Z automatu jsme si vzali plno popcornu a sedli si na ta nejlepší místa. Jako předfilm běžel Michaelův videoklip Thriller. Klip ostatně i samotný song byl vážně třída. Nadchl mě.
,,Ten muž jsi vážně ty, Maiku?"
,,Ano, to jsem doopravdy já. Nejsem si podobný."
,,Ale ano, jsi si podobný, jen si teď takový... takový moc..."
,,teď se dívej. pak ti vše vysvětlím."
Zatímco na obrazovce tančil a zpíval překrásný černoch, vedle mě seděl překrásný skoro býlý kluk. Co se stalo? Nechtěla jsem se Michaela ptát. Bála jsem se, že za to může nějaká nemoc. Možná je vážná... Možná je smrtelná... Cítila jsem že se Michael doopravdy trápi...
,,Takové mrhání jídlem," postěžovala jsem si nad tou spouští.
,,Popcorn bude, my nebudeme," mávl nad tím Maik rukou. ,,A co teď?" Michael stále vypadal čile, zatímco mě už zmáhal spánek. Rozhodila jsem rukama, abych Michaelovi připoměla ten nepořádek. ,,Však to někdo uklidí. Od toho mám lidi, ne?"
Na chvíli jsme si ještě sedli na houpačku a povídali si pod noční oblohou posetou tisícemi hvězd.
,,Ty jsi už pěkně unavená," posmíval se mi Michael po mém nejmíň desátém zívnutí.
,,Ty zase pořád vypadáš čile jsko rybička. jak to děláš?"
,,Víš, já vlastně ani nevím." Michaelův výraz ovšem vypovídal, že moc dobře ví. Jen si hraje na tajemného. Michael vstal a symbolicky si oprášil černé kalhoty. ,,Toš, abychom šli na kutě." Doprovodil mě do pokoje pro hosty, který pro mě nechal připravit. ,,Dobrou noc, Kim."
,,Dobrou, Maiku... A děkuji."
,,Za co?"
,,Za to, že jsi tak hodný."
Michael se usmál a odešel.
Ležela jsem v pohodlné posteli s nadýchanými peřinami zády k oknu a nemohla usnout. Tolik myšlenek se mi honilo hlavou. Po chvilce jsem se otočila k velkému oknu, ze kterého byl výhled na kino a nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Promítal se v něm film přičemž na jednom sedadle seděl Michael! On se ještě dívá na film?!? O půl jedné v noci?!? Vstala jsem a přešla k oknu o které jsem se opřela ve svém červeném saténovém pyžámku složeném z pyžamových kratasů a pyžamového tilka. Přes to jsem si přehodila jemný bílý župánek.
Připadalo mi, že po tom, co mi Michael pře chvílí vyprávěl bude smutný, ale když vstal, měl úsměv na rtech. a víte co potom učinil? Michael uklidil tu spoušť po naší popcornové bitvě! Tohle jsem opravdu nečekala. Myslela jsem, že jako rozmazlená a nadřazený superstar uklid opravdu nechá na Lydii. Vážně je velice pozorný. Michael si nezaslouží ty hrůzy co se mu dějí. Svěřil se mi, že je čím dál bělejší může nemoc, která postihuje jedno procento černochů, vitiligo. Velmi ho trápí a nikdy se s ní nedokáže smířit. A aby toho neměl málo, ještě mu spousta lidí jeho nemoc nevěří a vyčítají mu, že se stydí za svůj Afroamerický původ a nechává se chemicky vybělit. Proč mu to dělají? Proč jsou tak zlý. Cožpak nevidí, jak Michael trpí? Kdyby ho raději v jeho boji podpořili a ujistili jej, že ho i přesto mají rádi a váží si ho. Michael by přeci měl sloužit a jít příkladem lidem, kteří jsou stejně nemocní jako on. Měl by být jejich vzorem v boji s touto nemocí....
