Dangerous 10. kapitola

,,Kim, počkej," hlas za mnou zněl dost jasně a zřetelně, na to aby byl jen přelud. Otočila jsem se a předemnou stál Michael. tedy šel i s Bubblesem v náručí. ,,Kašlu na Prince. Jestli proti mně něco má, jeho problém. Budu moc moc štastný, když tu zůstaneš. Tedy budeme, viď Bubblesi?" Bubbles pevně objal svého kamaráda a zatvářil se tak nevinně a prosebně až mě to rozněžnělo.

,,Dobře, ale jen pod podmínkou, že o Princi nepadne ani slov. Stačí, že s ním musím žít."

,,To beru. Půjdeme ven?" Toš jasně, když už se k tomu Michael chystá alespoň půl hodiny.

,,Vem si ty banánky, jsou opravdu chutné."

Michael si zákusek vzal a provedl mě exterierem svého sídla. Ohromilo mě co vše vlastní: golfové a fotbalové hřiště, jezírka, 50 tisíc dubů, zábavní park s obřím kolem, horskou dráhou, autíčky a kolotoči, 2 železniční tratě, na kterých jezdí vlak s parní lokomotivou a vagony, dvoupatrové podloubí s hracími automaty, soukromé kino, zoo,... A o to vše se stará 50 zaměstnanců. Ani zdaleka jsme neprošli ani polovinu Neverlandu a mě už rozboleli nohy. Tak jsme se posadili na houpačku pod jeden strom.

,,Tak povídej," pobídla jsem Michaela.

,,Co?"

,,Přece o sobě."

Michael si povzdechl a šoupal nohama po zemi. ,,Co přesně chceš slyšet?"

,,Úplně všechno. Kdy, kde, komu ses narodil, jaké bylo tvoje dětství, dospívání, jak ses proslavil a tak dále."

Další Michaelův povzdech. Asi jeho zlozvyk. ,,O.K. Narodil jsem se 29.8. 1958. v malém městě Gary ve státě Indiana. Mí rodiče jsou Katherine a Joseph jacksonovi. Mám osm sourozenců: Rebbie, LaToya, Janet, Randy, Marlon, Jermaine, Jackie a Tito," Michael se odmlčel. ,,O své kariéře ti nic nepovím. Moc se mi líbí, jak jsi nepoznamenaná mojí slávou. Dnešní odpoledne bylo to nejlepší jaké jsem za dlouhou dobu prožil. Konečně jsem se necítil jako ten slavný zpěvák a tanečník Michael jackson, ale jako normální Maik. Krásně jsme si popovídali a bylo to pro mě tak osvobozující. Děkuji. Z celého srdce ti děkuji."  Usmáli jsme se na sebe a já položila svojí dlaň na tu jeho. Michael však ucukl, jako by do něj vrazilo tisíc voltů. ,,Mám z lidí docela strach, což je pochopitelné, když chce každý ze mě kousek. Pramen mých vlasů, mé oči, mé prsty, ba celé končetiny, a já nevím co ještě. S tebou je to ale jiné. Z tebe cítím, že nic z toho nechceš a tohle vědomí mě uklidňuje. Samozřejmě je příjemné vědět, že se dívkám líbím, že po mně touží, ale už je toho moc. Kdo jsem, že jsem dokázal pobláznit miliony dívek? A proč? Proč zrovna já?" 

Uchvátila mě Michaelova osobní zpověď. Tak moc se otevřel, a to se přitom skoro vůbec neznáme. ,,Neptáš se zrovna toho pravého člověka. Já pouze vím, co o tobě povídali holky na párty, na které jsme se potkali. Citovat raději nebudu..."

Michael celý zrudl. ,,děvčata moc žvaní. To také zničilo většinu mých vztahů s nějakou dívkou. Nedokáži to holčičí tlachání o ničem poslouchat moc dlouho.

Úplně z toho šílím a bolí mě hlava." Maik se podíval do dáli.

,,A máš teď nějakou dívku?... Tedy pokud se mohu zeptat."

,,Ano můžeš. Nemám. Před časem jsem se rozešel s mou snoubenkou Tatianou." Opět ticho a Michaelův zamyšlený pohled. ,,A co ty?" vzpamatoval se brzy. ,,Jaký je tvůj životní příběh?"

,,U mě to není moc zajímavé. Narodila jsem se 11.1. 1974. Rodiče neznám, neboť jsem od narození vyrůstala v dětském domově 3 přání," To že je Prince můj otec jsem Michaelovi zatajila. Pokazila bych tuhle hezkou chvilku. Michael se i tak zachmuřil. ,,Ráda jsem se starala o mladší děti. Hlavně o svého čtyřletého kamaráda Trevise. Moc mi chybí..." Slzy se mi při vzpomínce tryskem do očí. Raději jsem se od Michaela odvrátila aby je neviděl. ,,Stále nosím při sobě obrázek, který mi namaloval. Jednou z něj bude slavný malíř. Nejlepší," podala jsem Michaelovi z tašky Trevisovu malbu.

,,Má vážně talent," přitakal Maik. ,,Co je to?"

,,Trevisovo přání. Palác. Vídíš, jsem v něm já a Trevis. Moc si přeje sbychom spolu odešli do paláce a tam žili spolu. Abych ho vychovávala jako maminka svého synka," utřela jsem si slzy.

,,Kim, prosím, neplač. Věř mi, že hluboko ve svém srdci cítím, že se toto přání splní.  Budete žít spolu ve svém paláci."

,,Děkuji." Opětovala jsem Michaelovi jeho povzbuzující úsměv. ,,Nikdy jsem neměla ani ponětí, že žije nějaký Michael Jackson,"  tedy až na své sny. ,,Nebo Prince. Až do doby než si mě před pár týdny vzal k sobě."  Michael mlčel a děsivě se na mě díval. ,,Stalo se něco?"

,,Tys porušila naší dohodu. Promluvila si o Princi."

Ajéjé. ,,Ale on do mého příběhu patří," hájila jsem svůj přešlap.

,,Adoptoval tě?"

,,Ne," zhrozila jsem se, i když skutečnost je ještě horší. ,,Prostě jen u něj žiji. A rozhodně s ním nechodím. Na tuto možnost ti zakazuji jen pomyslet."

Michael se zatvářil jako by říkal: ,,Však já na to ani nepomyslel."

Podívala jsem se na hodinky. ,,Páni, to už je tolik hodin? Měla bych už jít. Můžu si zavolat?"

,,Nemohla bys tu raději zůstat se mnou?" zeptal se Maik s nevinným kukučem.

Jasně, že bych na tomhle kouzelném místě jménem Neverland, mohla zůstat a to až do něděle, ale Michael mi naháněl stále větší husinu a mrazilo mi z něj v zádech. Navíc mě čeká Kylie. Měla bych se u ní zastavit... ,,Mám už jiný program. Nemůžu tě otr..."

,,Prince neví, že jsi se mnou, že?

,,Ne. Myslí si, že jsem u Kylie Minogue. Poskytla mi alibi až do neděle."

Michael se usmál. ,,Super. Já mám až do neděle volno. Takže jelikož jsem starší a dospělý a král a všechny holky mi padají k nohám zůstáváš tu."Teď jsem se musela smát s ním. ,,Tak dobře."