Dangerous- 8. kapitola

S Trevisem jsem prožila opravdu krásné odpoledne a o to hůř se mi s ním loučilo. Přečetla jsem mu pohádku a kreslili jsme obrázky. Trevis moc rád maluje. Ach jo. Nejraději bych si své zlatíčko odvezla sebou do Princeova domu. Tak těžko se mi s ním loučí. Je jako můj opravdový bráška a já ho chci mít stále u sebe...

Michael žije ve vlastním rozlehlém ranči jménem Neverland, Země Nezemě, bydliště Petra Pana. Podle toho, co mi Lea vyprávěla, má být Neverland místem snů... Navštívit Michaela v jeho pohádkovém sídle jsem se rozhodla v pátek. Princi jsem samozřejmě nařekla ka jedu doopravdy. Myslí si, že odpoledne strávíms Kylie, která mi poskytla alibi na celý víkend. tak dlouhou dobu určitě s Michaelem nestrávím. Vždyť ani nevím jestli bude doma. Co když někam odjel? Třeba do Evropy na spoustu dní. Nebo na celosvětové mega turné a vrátí se až za rok... A možná mě vůbec nepustí dovnitř... neudělám lépe, když zůstanu doma? Nevím jestli ho zastihnu, jestli mě bude chtít vidět a už vůbec nevím, co si mám vzít na sebe. Fajn, půjdu. Zase vidět jeho přenádhernou tvář, zářivý úsměv, kudrnaté vlásky, které přímo volají po pohlazení, hypnotizující oči... To a ještě víc stojí za to risknout a navšívit ho. Odvážnému přeci štěstí přeje.

,,Co ti tak dlouho trvá? Řidič už je tu," zkonstatoval Prince za zamčenými dveřmi.

,,Mě to natrvá. Já už jsem dlouho přichystaná," jednalo se jen o malou lež, nebož jsem se právě dooblékla. Bílé volné šaty s opaskovytím pásesem a řeseným dekoltem. Prostě klasika.

,,Dobře se bav," popřál mi ještě Prince.

,,Jasně. Čau."

,,Kam pojedeme?" zeptal se řidič, kterého mi pro větší důvěryhodnost poslala Kylie. Podala jsem mu papírek s adresou. ,,Á do neverlandu za Michaelem Jacksonem. Dobrá volba." Řidič, Kristián, byl opravdu příjemný člověk a moc krásně se s ním povídala, takže daleká cesta příjemě ubíhala. K tomu jsme měli puštěné rádio. Hráli v něm píseň, která začínala takto:

Hee-Hee!
Ooh!
Go On Girl!
Aaow!

Hey Pretty Baby With The
High Heels On
You Give Me Fever
Like I've Never, Ever Known
You're Just A Product Of
Loveliness
I Like The Groove Of
Your Walk,
Your Talk, Your Dress
I Feel Your Fever
From Miles Around
I'll Pick You Up In My Car
And We'll Paint The Town
Just Kiss Me Baby
And Tell Me Twice
That You're The One For Me

Píseň obsahovala spoustu výkřiků, funění a vzrušení. K tomu ten sametový hlas... Jako bych ho už znala... Kdo jen má takový...

,,Kdo to zpívá?"

Kristiána má otázka velice rozesmála. ,,No to mě podrž. Já snad nabourám. Vždyť k tomuto výtečnému zpěvákovi právě jedeš."

,,Tohle zpívá Michael Jackson?" vytřeštila jsem na něj do zrcátka oči.

Další Kristiánův příval smíchu. ,,Bože Bože Bože. Hlavně mi neříkej, že neznáš ani jednu píseň svého přítele. Vždyť jeho hudba změnila svět.

Michael je živoucí legenda," kroutil hlavou nad  mou neznalostí.

,,Já se polepším." Hned v pondělí si koupím všechna Michaelova alba.

S tím jsme konečně dojeli k Michaelově. Kristián zastavil před velikou bránou se zlatým nápisem Michael Jackson Neverland.

,,Až budeš chtít odjet, zavolej a já pro tebe přijedu, ano?  A užij si to tu," spiklenecky na mě mrkl a odjel.

Prohlédla jsem si překrásnou malbu Michaela a dětí na zdi a přečetla psaní na druhé straně brány a pak se zhluboka nadechla a zazvonila na zvonek vestavěný na zídce. Brzy se ozval příjemný ženský hlas ,,Prosím."

,,Ehm... Dobrý den. Tady je Kim. Přišla jsem navštívit Michaela."

,,Je mi líto, Michael není doma," to mi mohlo být jasné. ,,Měl by se vrátit co nevidět," přeci jen mám štěstí. ,,A kdo vůbec jste?! zeptala se nakonec.

,,Já jsem... No, seznámila jsem se s Michaelem na jednom večírku. Jak jsem už řekla, přišla jsem na návštěvu," přiznala jsem popravdě.

,,Ale holčičko, tohle může tvrdit kdekdo. Víte kolik fanynek sem denodenně zvoní? Když se porozhlédnete kolem sebe určitě uvidíte alespoň jedno děvče krčící se ve křoví a čekajíc až se objeví jejich idol," měla pravdu, až na to, že ta blondýnka stála schovaná za stromem a kradmo na mě sem tam koukla.

,,Ale..."

,,Nepamatuji se, že by se Michael zmínil, že dnes očekává návštěvu a ani nejsou návštěvní hodiny neverlandu. Takže je mi líto. Sbo..."

,,Ne, počkejte," přerušila jsem jí. ,,Máte časopis People?"

,,Ano. Michael ho má."

Uf. Teď jsem snad zachráněná. ,,Takže v tom časopise v článku o Michaelovi je i jedna dívka, že? No a to jsem já. Podívejte se na něj a přijďte, prosím."

,,Dobře. Zkusit to mohu."

 Po chvíli ticha se otevřela brána. To co jsem za ní  zpatřila vypadalo jako nebe. Teď už vím jak se cítila Alenka v Říši divů Ještě jsem stihla zamávat blondýnce , než se za mnou brána zavřela. Z dílky už za mnou mířila pohledná asi čtyřicetiletá černoška. Šla jsem k ní a zároven si vše kolem se zaujetím prohlížela. Samá nádhera kam oko pohlédlo. Vše tak precizně upravené a noblesní. Spousta soch, které mě učarovaly, hlavně sochy dětí, byly skoro na každém kroku a kařdá byla originální. Sluneční hodiny byly též geniální. Prostě bomba. A to jsem ani ještě neviděla co je za tou obrovskou budovou. Snad se tam též jednou podívám.... Myslela jsem, že po sídle Prince mě už nic nepřekvapí, ale tohle...

,,Moc se vám omlouvám slečno. To vite, bezpečnost především."

,,Chápu. A vubec se na vás nezlobím. Taky sem tak bez ohlášení vpadnu," vyčetla jsem si a dál se prohlížela tu krásu kolem. A ten klid... Hned při vztupu na mě dýchlo tolik pozitivní energie.

,,Každého toto místo okouzlí," zkonstatovala při pohledu na mě. ,,A to jste ještě nic neviděla. Až se Michael vrátí z nemocnice určitě vás svým rančem provede. Dělá to moc rád."

Úplně ve mně hrklo. ,,Michael je v nemocnici? " strach z mého hlasu přímo kypěl.

Paní se jen pousmála. ,,Ano, ale nebojte se, nic mu není. Často chodí na dětské odělení za dětmi. Nosí jim hračky, vypráví jim, čte jim, povídá si s nimi a hlavně jim rozdává radost a naději."

,,To je od něj velmi šlechetné," tímhle si u mě připsal další bodík k dobru.

,,Michael je dobrota sama. Mimochodem, jmenuji se Lidie a jsem Michaelova hospodyně," představila se.

,,Já jsem kim. Těší mě." Po schodech jsme vešli ke dveřím do budovy. V ní mě vše opět ohromilo. Tak elegantní interiér, hodně dřeva, prostorný, sposta uměleckých děl.... Tolik mě sídlo učarovalo, že jsem i málem zapoměla jít.

,,Pojďte, zavedu vás do společenské místnosti. Michael vám to tu vše ukáže. nebojte." Ve společenské místnosti jsem si sedla na pohodlnou sedačku s polštářkem. ,,Klidně si zatím pusťte televizi. Dáte si něco k jídlu nebo k pití?

,,Ne děkuji, nechci otravovat."

,,To není otravování. Mám tohle v popisu práce. Donesu vám alespoň horkou čokoládu, ano?

,,Děkuji." Místo televize jsem se začetla do Cosmopolitanu. Docela by mě zajímalo, proč má Michael na stole časopisy pro ženy. To je dost napováženou, i když v tomhle byl o něm článeček. Lidie se vrátila i se slíbenou horkou čokoládou a s třemi banánkami s vanilkovým krémem a jahodami. ,,Ale já nic nechtěla," ohradila jsem se. ,,Děkuji. Jste moc hodná."

,,Jen jezte," poňoukla mě. ,,Jste úplně jak Michael. Kdybych mu nepodstrojovala až pod nos. Umřel by brzo hlady... Michael volal. Je na cestě a do patnácti minut je tu. O vás jsem mu nic neřekla. Překvapení," spiklenecky na mě mrkla a odešla.

Začetla jsem se opět do časopisu a z nervozity snědla všechny zákusky. Ano ovládala mnou nervozita. Z reakce Michaela na mou nečekanou návštěvu. Opravdu nejsem ten typ, co se vtírá. Ale myšlenka na mé čím dál tím žhavější sny mě nutila dostat se do Michaelovi blízkosti. Zdálo se mi pravidelně o muži, kterého jsem nikdy neviděla. Myslela jsem, že je jen výtvorem mé fantazie, ale teď vím že existuje, je to Michael. V tom něco přece musí být. Není to při nejmenším děsivé? V té chvíli přišel Michael...