Dangerous- 3. kapitola

,,Měli bychom si promluvit," začal Prince už při jízdě autem.

,,Tady ale není o čem mluvit. Nechci slyšet tvé ,závažné´ důvody proč si mě spolu s mojí matkou dal pryč do děcáku. A ani to proč si mě zrovna ted bereš zpět."

,,Takže doma," trval si na svém.

,,Fajn ale nezajímá mě to."

Prince si vzdychl.

Když jsme dorazili k mému novému domovu nemohla jsem uvěřit vlastním očím. V tomhle ted budu bydlet? Vždyť se v tomto sídle ztratím! Celá budova s modrou střechou a bílou fasádou byla postavena do půlkruhu v jejímž středě se nacházel obrovský bazén a altánek. Zahrada, předzahrada. Před Sluncem tohle vše chránilo zastřešení. Sídlo, navenek rozložené do sedmi budov, ale vevnitř spojené v jednu. Vnitřek byl opravdu překrásný a exkluzivní. 6 ložnic. Velice prostorné a prakticky řešené. V obývacím pokoji se nacházela bílá pohovka s polštáři, nad ní krásné obrazy a přímo naproti obrovská televize. Soleček byl malý, spíše jen dekorativní a stál na koberci. rozprostřeném pouze uprostřed místnosti. Z obýváku, ostatně jako z každého pokoje, vedly dveře do zahrady. Kuchyni dominoval mramorový stůl, nad nímž vysely velké bílé lustry. Nemohlo chybět ani nejmodernější kuchyňské vybavení. Princova ložnice měla v sobě hodně zlaté a vypadala skoro jako královská. Velká postel se zlatým ložním prádlem, kožený stolek, hnědá křesla podobná barokním. Uprostřed se nacházel malý koberec. Můj pokoj vypadal přesně tak , jak jsem vždy chtěla. Nádherný. Překrásný. Fantastický. V růžovo- červeno- oranžových barvách. V rohu trůnila kulatá postel a nechyběla ani sedačka s polštářky se znakem míru.

,,Líbí se ti?" zajímalo Prince.

,,Ujde," samozřejmě, že jsem nechtěla aby věděl jak jsem z něj nadšená.

,,Tak se tu zabydli a přijď na večeři. Do patnácti minut."

Jen co za ním zaklapli dveře, hodila jsem kufr na pohovku a začala celý svůj pokoj prohledávat. Všechny zásuvky, skříně, rohy, prostě vše. Stále jsem nemohla uvěřit, že je tohle mojě, že celý tento obrovský a luxusní dům můžu beztrastně využívat a nemusím si připadat jako zloděj.

Při mém příchodu na večeři se Prince významě podíval na hodinky. ,,Páni, včas," zkonstatoval radostně.

,,Prostě mám hled," zchladila jsem ho a byla to pravda.

Naše služebná Evelin nám donesla večeři: salát s kukuřicí a vlašskými ořechy.

,,Takže si popovídáme," začal opět Prince.

,,Jestli na tom opravdu trváš, tak dobře, ale až po večeři. Nechci si řečmi kazit chuť. Prince si povzdechl, ale mlčel.

,,O.K. Tak mluv," pobídla jsem ho jen co jsem dovečeřela.

,,Když mi bylo zhruba jako tobě, možná míň, poznal jsem Victorii. Byla o 4 roky starší a já se do ní bezhlavě zamiloval. Chodili jsme spolu a ona byla první ženou, která mě zasvětila do tajů... sexu."

,,Tuhle čás vynech. Tohleto vážně slyšet nemusím."

,,Jednoho dne za mnou přišla celá uplakaná a rozešla se se mnou. Jen tak. Zničeho nic. Snažil jsem se jí to vymluvit, ale ona řekla, že jsem jí už tak zničil život dost. Což jsem dost dobře nechápal. Až do teď." Prince se ve vyprávění zastavil a mlčel, což jen zbytečně prodlužovalo tento rozhovor.

,,A dál?" pobídla jsem ho proto.

,,Před pár dny se objevila tu u mých dveří, snad ještě krásnější, než jak si jí pamatuji, a opět s pláčem. Vyprávěla mi, jak se se mnou rozěšla, protože byla těhotná. Prý mi to nechtěla povědět, a tak se raději odtěhovala pryč. Tvrdila mi, že se o své dítě, tedy tebe, doopravdy chtěla postarat a normálně tě vychovávat, že to i pár týdnů zkoušela, ale nakonec se rozhodla, že pro ní i pro tebe bude lepší když se tě vzdá." Další pauza. Prince se napil. A mě to teď začalo všechno docházet. Takže Prince o mě celé ty roky nevěděl? Nevěděl, že má dítě? A navíc tak blízko? ,,Pak mě prosila, ať si tě vezmu k sobě. Prý už nemůže snést pomyšlení, že jsi v dětském domově bez péče a lásky svých rodičů." To si tedy má ,matka´ uvědomila opravdu brzy. ,, Najednou jsem se cítil tak otcovsky. Byl jsem najednou tak pyšný, na to , že mám dceru. Konečně něco, co mám dřív než..." Už se zřejmě nikdy nedozvím co měl na mysli, protože se zarazil. ,,Přísahám ti, že kdybych o tobě věděl, vyrůstala by si se mnou. Se svým otcem. Nechal bych si tě i v šestnácti. Nějak bych si to už zařídil. Přinejhorším by tě přijali za vlastní mí rodiče. Určitě by to udělali."

Nevím, jak byste se cítili vy, ale já byla pěkně zmatená a kapku naštvaná. ,,Nevím co na tohle říct, takže si o tom půjdu zapřemýšlet do svého pokoje," odpověděla jsem na to vše pouze.

Drahnou chvíli jsem bloumala po domě a otevírala všechny dveře než se mi konečně podařilo najít svůj pokoj. Nejdřív jsem si vše vybalila a úhledně naskládala do skříní a šuplíků. A nad postel nalepila plakát svých milovaných Beatles. ,,Vidíte hoši, kam jsme se to dostali? Vždyť já jsem princezna!" Tahle práce mi alespň zabránila o všem přemýšlet.

Při tom přišel Prince. ,,Já... teď jdu na nějaký večírek... Nechceš jít se mnou?" Odpovědí mu bylo němé zakroucení hlavou. Vždyť nemám co na sebe! Až mi Prince pořídí nový šatník, budu chodit na večírky pořád.

,,Dobře.. Tak dobrou noc... A nezapomeň: Co se první noc v nové postely zdá..."

,,...To se také vyplní. Já vím. Tak si to užij. Čau."

Skoro celou noc se zdálo, že toto rčení nevyužiji. Nemohla jsem oka zamhouřit. Hlavou se mi honili různé myšlenky: na Prince, Victorii, Trevise, Leonu, dětský domov, na svůj nový život,... Nakonec jsem usla při myšlení na chlapce ze svých snů. Kdyby opravdu existoval co by ted asi dělal?....

Jak se má Michael:

,,Michaele slez z toho stromu. Mysli na starou paní. Nemůžu za tebou lést. Chci si s tebou popovídat... Michaele, no tak... Na co zase myslíš?"

,,Promiň, Elizabeth," Slezl jsem tedy ze svého milovaného stromu a objal svojí nejlepší kamarádku. Elizabeth Taylor. ,,Jsem tak rád, že jsi tu."

,,Miku, nevypadáš dobře. Měl by sis najít přítelkyni," procházeli jsme se po přenádherných pozemcích mého ranče Neverlandu a já jen žasl nad tím jak Liz nadhodila zrovna to téma, které mě nejvíc pálí.

,,Máš pravdu, Beth. Už z té samoty začínát blbnout. Zrovna dnes se mi zdálo o nějaké překrásné dívce. Byli to spíš jen takové záblesky. Její tvář v objevující se v plamenech."

,,Tak si někam vyjdi. Není nez ten večírek Eltona Johna? Určitě tam bude spousta dívek, i když je Elton na kluky."

,,Liz, nechci tam jít. Vím, že takhle nikoho nenajdu, ale... prostě mám strach. Má strašnou smůlu na ženy... A ještě ta moje plachost.... A každá dívka, když mě uvidí, dostane histerický záchvat. Jak se mi může nějaká taková hysterka líbit? Už mi není osmnáct. Chci dívku na urovni, která se ke mně bude chovat normálně a zamiluje se do mě pro to jaký jsem ne, proto, kým jsem. Nejlepší by bylo kdybych potkal dívku, která by mě vůbec neznala, která by nevěděla nic o Michaelovi Jacksonovi. Takovou bych chtěl."

Elizabeth se rozesmála. ,,Takovou dívku bude opravdu velmi těžké najít, když jsi nejznámější muž na planětě."

,,Zůstanu navěky sám," povzdechl jsem si. Tohle je to nejhorší na slávě. Přežiji tu hulvátské a stupidní novináře, které si o mně vymýšlí tolik nesmyslů, ale ta absence lásky a blízkosti nějaké ženy mi opravdu chybí a velmi mě drásá na srdci.

,,Neboj Maiku, nenechám tě zůstat na ocet. Něco už vymyslím. Pro to aby si byl štastný ti třeba seženu dívku, která se zrodí přímo předemnou z pěny."

,,Díky, Elizabeth. Tvá slova mě hřejí u srdíčka. Miluji, tě."