Hned ráno nás tety, hlavně vedoucí Karin, nabádaly at si oblečeme naše nejlepší oblečení a hlavně at se chováme slušně a dobře reprezentujeme náš dětský domov. Celý den než Prince (to se tak vážně jmenuje, nebo mu jen sláva vlezla na mozek?) přišel jsem se cítila opravdu divně. Tety se totiž ke mně chovali jinak než jindy nebo se mi to alespon tak zdálo. Zvláště Miranda se mi jakoby vyhýbala...
Ta kýžená událost, tedy až nás navštíví Prince,o kterém nevím zhola nic, zatímco ostatní tu jsou z něj přímo podělaní, nastala po obědě. Celá nervozní a natěšená Leona mi mačkala ruku a když se Prince objevil, div neomdlela. Karin ho představila a prozradila nám o něm pár informací. Třeba to, že je mu 32 let a vlastním jménem se jmenuje Prince Rogers Nelson. Prince si nás zatím všechny přejížděl očima. No, a jak ho slušně popsat? No... Vypadal prostě divně... Měl černé husté delší vlasy, narůžovělé plné rty, tmavé oči a plet jen o trochu tmavší než já a jeho rysy mi přišly velice jemné, skoro až dívčí. Na sobě měl oblečené bíločerné dlouhé tričko a bíle kalhoty. Leona se na něj dívala s otevřenou pusou a bez mrknutí oka. Přišlo mi to strašně směšné.
,,Je překrásný," vydechla. Její názor jsem s ní doopravdy nesdílela. ,,Víš Kim, nikdy jsem si nevšimla, jak moc jste si podobní. Ted když ho vidím naživo tak ta vaše podoba přímo bije do očí."
,,Blbost," kvitovala jsem jají střelenou vizi.
Prince si se všemi povídal,odpovídal na jejich otázky a ptal se na něco jich. Mě to ale nezajímalo a tak jsem raději myslela na svůj dnešní překrásný sen. Opět v něm se mnou vystupoval můj vysněný kluk. Procházeli jsme se po pláži blízko majáku. Plavali jsme spolu v moři. Sledovali západ Slunce... Ten kluk z mých snů je přenádherný: Vlastní černé kudrnaté vlásky, sytě červené smyslené plné rty k zulíbání, hluboká černá očíčka jako temné studánky osvětlené měsícem, postavů snů... Co si pamatuji je to světlejší černoch oblečený v bílé košily a černých teplákách se zlatými pruhy. Bohužel takový krasavci existují pouze ve snech a já se nakonec budu muset spokojit s nějakým méně o hodně méně krásný mužem...
,,Přišel jsem si pro svojí dceru," probudil mě s přemýšlení Prince.
Leona se na mjě vzrušeně podívala. ,,Uklidni se. Jsi blondýnka a běloška," snažila jsem se opět klidnit její rozbouřené hormony.
,,Taky nemyslím sebe. Zabilo by mě, kdybych zjistila, že jsem jeho biologická dcera. To bychos se potom nemohli vzít." A jéjé
,,Pro Kim Kardashian." Když Prince vyslovil mé jméno, zamrazilo mě po zádech. Ztuhle jsem a cítila, že už se snad nikdy nepohnu. A krev v mých žilách se začala vařit. Všechny děcka prstem žalovnicky ukázaly na mě. Prince se na mě podíval a já na něj. Trapná chvíle. Taková kterou jsem nikdy nechtěla zažít. Netoužila jsem se nikdy setkat se svými rodiči. Vždyt mě opustilihned po mém narození. A ted si příjde můj takzvaný otec po všech těch letech a co jako? Trochu pozdě, ne? ,,Vezmu tě domů," za absolutního ticha se ke mně blížil, ale já utekla do svého pokoje. Vezme mě domů?!? Ale vždyt jsem doma: Tady v dětském domově tři přání.
,,Můžu?" samosebou, že mě Miranda nemohla nechat být.
,,Zakázat ti to nemůžu." Ani jsem nevzhlédla a dál ležela na postely s oblyčejem v polštáři.
,,Kim, neplač," pohladila mě po zádech. Její přání mě donutilo se posadit.
,,Ale já nepláču, Mir."
,,To je dobře. Promiň... S Princem, ale musíš odejít. Beztak by si musela byrzy odtud jít do světa. Teď máš kam. Ke své rodině."
,,On ale není moje rodina," ohradila jse se. ,,Zřekl se mě."
Ticho...
,,Podívej, Kim, také nejsem nadšená z toho, že odcházíš. Mám tě ráda a ty to víš... Každopádně by si se měla začít balit," další pauza. ,,Stěhuješ se už dnes."
,,Bojovně jsem skřížila ruce. ,,Nikam se nestěhuji. Nikdo mě nedonutí. Raději si usteli pod mostem, než bydlet s ním," pohodila jsem hlavou ke dveřím, jako by tam stál.
Miranda si povzdechla. Pak se jí ovšem spiklenecky zalesklo v očích. ,,Víš co? Vážně tě nechápu. Já kdybych byla tebou, vše bych si od Prince vybrala. Za to jak tě odvrhl a nechal tě žít v děcáku bez rodičovské lásky, rodinného zázemí, bez všech těch jeho peněz. Zasloužíš si aby s tebou zacházel jako s princeznou a plnil ti každé přání."
Vždyť Miranda má pravdu. ,,Ano zasloužím si jeho maximální péči. Vše si tedˇ za ta léta pěkně vyberu. Ale milá na něj nebudu. Ani náhodou."
,,Slib mi, že mě příjdeš navštívit," brečel mi při odchodu na ramenou Trevis.
,,Ano slibuji. Příjdu hned jak to bude možné."
,,Co nejdřív," opravil mě.
Políbila jsem ho do vlásku. ,,Miluji tě, Trevisi."
,,Já tebe taky. Budeš mi moc chybět."
Rozloučila jsem se se všemi i s Leonou, která mě zase požádala, ať jí brzo pozvu k sobě na návštěvu k sobě domů... A k večeru jsem se do svého nového domovu rozjela...