Vracela jsem se do školy po návštěvě zubařky. Byla hodina. Všude na chodbě ticho a klid. No jasně vždyt byla hodina. Líně jsem se loudala do hodiny. Pomalu se u skřínky vyzouvala, a pak se rozhodla jít ještě na záchod, i když jsem moc nepotřebovala. Přece jen mi to dá čas, který nemusím strávit na nudné hodině. AQle někdo mě zastavil. Něčí ruka na mém rameni, prudce mě otočila. Nestačila jsem si ani všiomnout kdo to je, když mě ten někdo začal vášnivě líbat. Nemusela jsem ani otevírat oči abych poznala, kdo je ten tajemný cizinec. Ta vůně, hebkost jeho sametových rtů, teplo jeho těla...Ano je to on. Michael Jackson. Hladila jsem ho po zádech. Látka jeho šatů jasně poukazovala na to co má na sobě: zlatáčky... Najednou se odemě odstrčil. Podíval se mi hluboce do očí tema svýma hlubokýma kouzelnými oříškovými očíčky. Byl to smutný a zmatený pohled. ,,To nemůžeme dělat. Já to neumím," prozradil mi zmateně. Nepomohlo ani moje přesvědčování a zkoušení ho znovu políbít. Prostě mi utekl. Zůstala jsem jen paralizovaně stát a dnes jsem se odhodlala rozutéct se za ním, zazvonilo na přestávku a chodba se zaplnila vřeštícími studenty. Naráželi do mě. Málem mě povalili na zem. Ale mě to bylo jedno. Stále jsem myslela na to, že tu byl Michael Jackson a líbal se se mnou. Se mnou. S obyčejnou dívkou. Přejížděla jsem si prsty po touhou naběhlích rtech a chtěla víc. Né takhle to nesmý zkončit. To nedovolím. Nenechám ho jen tak jít. Tohlensto je jen začátek. Však počkej Michaeli Josephe Jacksone. Do skřínky jsem vrazila batoh a na dívčíh záchodcí počkala až znovu začne hodina. Pak jsem se vydala Michaela najít. Musí tu ještě být. Nemohl odejít. Hledala jsem ho. Všude možně, ale nic. Nikde nic. Nakonec jsem se odhodlala na poslední dívčí záchody. A představte si to, byl tam. Michael tam opravdu byl. V té své zlaté sexy soupravě obepínající celé jeho sexy tělo. Vše se mu v ní rýsovalo... Fantazie mi opět jela na plné obrátky. Přejela jsem očima celou jeho postavu. Od konečků prstů až po kudrnaté vlásky. Ale v jeho v jeho výrazu se něco změnilo. Už nebyl sladce nevinný a zmatený. Spíš byl vražedný. I jeho výrok tomu odpovídal: ,,Chci tě zabít." řekl mi. ,,To nemyslíš vážně že ne?" Ale zřejmě myslel. Blížil se kě mně s rukama nachystanýma k tomu aby mě mohl uškrtit. Moc jsem se bála. Vždyt on to myslí vážně. Couvala jsem do zadu až jsem tvrdě narazila do umyvadla. Hrozně to bolelo, ale v tu chvíli mi to bylo fuk. Vždyt mě brzo zabije člověk o kterém jsem si celý život myslela, že je to ten nejmylejší a nejnevinější člověk pod Sluncem. Jak moc jsem se spletla... V tom zazvonilo a na záchodky se přivalili dívky. Jsem zachráněna, ulevilo se mi. Kdykoliv přišla nějaká dívka a spatřila Michaela, začela šílet a šla pro další dívky. Michael se na všechny mile usmíval a rozdával všem autogramy, ale já viděla jak moc ho štve, že ho přerušili. Neměla jsem vůbec sílu utéct. Nohy mě neposlouchali. Jen jsem se třásla po celém těle a tiše šeptala: ,,Pomoc. Pomozte mi." Nikdo mě však neslyšel. Ty šileny holky byli tak zaměstnání Michaelem, že mě si ani nevšimli. A pak znovu zazvonilo. Všechny se rozutekly a já jen litovala chvíle, kdy jsem se rozhodla jít Michaela hledat. Omamil mě a ted mě zabije. Jak je to chytrý lump. Opět se ke mě přibližoval. Vzal mě za ruku a pomohl mi vstát. Snažila jsem se svou ruku dostat s jeho sevření, ale držel jí tak pevně. Přitáhl mě k sobě. Pevně mě přitisk ke svému rozpálenému tělu a objal mě. Líbal mě do vlasu a melce mi zašeptal do ouška: ,, Nejraději bych tě zabil za to, že si mě tak omámila. Jsem v tobě navždy ztracen. Miluji tě."
