APOM 22. kapitola Michael

Po výtečném obědě, tedy po špagetách se sýrovou omáčkou, spořádaným v našem pokoji, jsme se převlékli do plavek, hodili na sebe župany a šli si zaplavat do bazénu v překrásné hotelové zahradě. Kim můj nápad zpočátku vetovala, ale já ji jako vždy přemluvil. Ve velkém bazénu, nacházejícím se uprostřed romantické scenérie, byliještě další tři páry. Vysvlékl jsem si župan a chystal se skočit do vody, když jsem se uvědomil, že je něco špatně. Zatímco mě lidé v bazénu povzbuzovali, at za nimi skočím, přišel jsem ke Kim.

,,Zlatíčko, stalo se něco? Poslední dobou mi připadáš taková nemocná." Kim ležela na lehátku ještě v županu. Skoro každé ráno jsem se probudil v prázdné posteli. Kim byla neznámo kde a když se vrátila byla smrtelně bílá. Navíc hodně jedla a skoro nic z toho v sobě neudržela a v noci se budila kvůli stále se vracejícímu snu o vodě. Měl jsem o ní čím dál tím větší strach. Co když je nemocná? Vážně nemocná? Připadá mi tak slabá...

,,Nic mi není... Nechtěl by ses prostě jen na chvíli projít?"

,,Tak pojd," řekl jsem trochu zklamaně a oblékl jsem si znovu župánek. V bazénu to nesouhlasně zamručelo. ,,Já příjdu, slibuji... My příjdeme. Beztak jse měl pocit, že mi Kim chce povědět něco velmi důležitého." Procházeli jsme se po bohaté zelené zahradě s rozsáhlou expozicí květin, tvozenou exotickou aranží barev růžových a fialových popínavých keříků bougainvill, červených palargonií, eukaliptů, citronovníků a sladké mimozy. Nakonec jsme objevili pohodlná křesílka a sedli se.

,,Tuším, že je tu něco, co mi chceš říct," začal jsem vážným tonem.

,,Ano. A netvař se jako bych ti měla dát kopačky! Mě se jen tak nezbavíš," pohrozila. Usmál jsem se, i když jsem měl stále obavy jestli není nemocná. Šíleně jí miluji a nechci o ní přijít. Kim mě vzala zu ruku.

,,Jsme konečně štastní, že, Maiku? Po tom všem. Po našich počátečních neshodech, tvé druhé identitě, mé histerii, tvém urazu, mém soudu. Ani paparrazzi nás nedostali. Jsme spolu a štastní. Dokonce se budeme i brát. Ale jelikož jsem strašně staromodní musíš  mi slíbit, že se vezmeme dřív než se nám narodí naše dětátko." Byl jsem z toho zmatený. Tohle přece není to co jí celou dobu trápí...

,,jasně že ano. Máme na to dostatek času."

Kim se na mě něžně usmála ,,Právě, že už jen šest měsíců, miláčku."

Okamžitě jsem pochopil. ,,Bude ze mě otec? Už za šest měsíců?" Skákal jsem radostí a pohihal všude kolem, až jsem se nakonec rozhodl zlíbat Kiminu tvář a opatrně jí obejmout. Také jsem hledil a líbal její bříško skrývající plod naší lásky. Ja já byl štastný. Bude ze mě otec! Miluji děti. ,,Jsem bezmezně štastný. Už ted se neskutečně na našeho drobečka těším a miluji ho nadevše, stejně jako tebe."

,,Také se šíleně těším. je to to nejlepší co jsme si ted mohli přát." V tom jsem dal Kim za pravdu a oddechl si.

,,A já si myslel, že jsi nemocná. Tak moc jsem se bál.

Kim se mírně pousmála a pohladila mě po vlasech. ,,O mě se bát nemusíš, milčku. To spíš já se bojím o tebe. To turné s bratry, neustálé cestování a koncertování, absolutní ztráta soukromí, pomluvy hrozných novinářů... Vím jak tě to ničí. Kdyby nebylo tvých věrných fanoušků a toho, že tě tvá práce neskutečně baví, tak by ses složil. Miluji tě, obdivuji tě. Nepřežila bych kdyby se ti něco přihodilo..."

,,Děkuji, zlatíčko. To ty si ted moje největší opora a já tě budu ctít a milovat navěky věků. Tebe a naše dětátko, popřípadě dětátka. Ted pojdme oslavovat."

,,Co?" Pořád jsem nechápal proč se Kim vždycky stranní oslav našeho štěstí. Ale ted oslava bude at chce nebo ne. Vždyt budeme rodiči!

,,Budeme se brát a mít dítě a já to chci oslavit."

,,Žádná oslava přece není připravená!" zase ty její výmluvy.

,,Ale bude! Pojd!"

Vrátili jsme se k bazénu. Sundal jsem si župan a odhodil i ten Kimin. ,,Hez lidi," zavolal jsem na páry ve vodě, zatímco jsem držel Kim kolem zad. ,,Musím přiznat, že jsem neskutečně štastný, nebot si budu brzi brát tuhle překrásnou ženu a také čekáme  naše první miminko. A je mi jedno jestli to ještě ted zavoláte do novin a zítra to bude v každém bulvárním plátku na světě. Mě to radost nepokazí." Na to jsem se Kim, svou největší lásku, přitiskl k tělu a předevšemi vášnivě políbil. v bazénu se roztleskalo 12 rok.

,,Gratulujeme, Maiku"

,,Bravo."

,,Blahopřejeme."

,,Jsi jednička, Michaeli."

,,Hodně štěstí."

,,Sluší vám to spolu."

Nikdo na světě si snad ani nedokáže představit jak jsem byl v tu chvíli štastný. Byl to splněný sen. Lepší než těch 8 cen Grammy co jsem vyhrál. ,,Tak pojd do vody. Miluji ji." Kim se zatvářila uraženě. ,,Samosebou, že víc miluji tebe."

,,No proto."

Nakonec se ukázalo, že každý z páru má důvod k osslavě. Všichni byli užasní a štastní za svých štěstí a ze štěstích tech ostatních. ,,Tohle musíme oslavit lidi. Tolik štěstí najednou se jen tak nevidí. Jste užasní. Gratuluji vám." Zrovna kolem šel pracovník hotelu. ,,Přineste nám, prosím, nejlepší jídlo, šampanské a džus. Vše je ne mě , lidi." A slavili jsme. Celý zbytek dne. Až dlouho do noci. A víte co? Žádný z našich novích přátel neřekl novinářům ani slovo.