APOM 21. kapitola Kim

V batanické zahradě v Madeiře v Prtugalsku, kam jsme se vydali na naší ,,předmanželskou" dovolenou jsme si to užili. Také mě tam Michael trošku naštval. Když jsme byli v kostele, potkali jsme  rodinku z Los Angeles a hned jsme se s ní spřátelili. Po chvíli co jsme si s ními povídali, mě poslal z kostela ven, aby si s ními mohl povídat sám. No co si myslí?! Uráčil se vyjít až po deseti minutách a v každé ruce držel za ruku jedno dítě. Kdyby mě nedojalo jak mu to s dětmi sluší, nepromluvila bych s ním celý den. Věděla jsem, že bude dobrým otcem našeho dítěte, nebo dětí... Konec naší dovoleno to ovšem ještě nebyl spíš naopak. Ještě ten večer jsme dorazili do Sintry. Ubytovali jsme se v hotelu (zámku) Tivoli Palácio de Seteais. Michael objednal dva pokoje. Jeden pro nás a drůhý pro Michaelova bodyguarda a jeho ženu. V pokoji nás čekalo šampanské, sladké pečivo ve tvaru srdce a kytice ručně řezaných romantických kamélií. Příšerný kýč, já vím. Michael chtěl nalít šampanské ale já ho zarazila.

,,Na noc nechci pít," zalhala jsem. Bylo v tom něco jiného. Neco, chci Michaelovy říct ve vhodnější chvíli.

,,Dneska se, Michaeli, nechci milovat. Chci si jen užívat ve tvé náruči," Michael byl z toho očividně smutný. Já jsem se ale bále, že by ta jeho divokost, ublížila mému stavu... Beztak mě Michael zase svedl. A já ještě škemrala ,,uraženého" Michaela aby jsme se milovali. Ale byla jsem nahoře, abych mohla krotit jeho pohyby.

Druhý den jsem se probudila dřív než Maik, což bylo dobře, nebot mibylo zase špatně. Musela jsem na záchod. Musím tu radostnou zprávu už Michaelovi říct. Už to nedokáži dál tajit. Chci aby byl Michael ještě štastnější než je ted. Aby byl tak štastný jako jsem já. Nejdřív ze všeho jsme ale s Michaelem něco pojedli a vydali se ne prohlídku zámeckého hotelu. Michael byl samozřejmě zase děsně chytrý.

,,Tenhle zámek, hotel, byl vybudován holandským konzulem v 2.polovině 18. století a je pojmenován na počest milostného příběhu z 12. století, kde hlavní postavou byla arabská princezna Tivoli Palácio de Seteais"

,,Maiku, nechtěl bys dělat průvodce?" dukazem, že by mu to vážně šlo byl i zástup lidí následujícím nás a poslouchající Michaela.

,,Když mi nevýjde zpívání..."

,,Maiku, co to meleš. Ty budeš králem hudby," ozval se nějaký mladík ze zadu.

Michael se plaše usmál. ,,Děkuji. Moc si vážím vaší podpory," na chvíli se odmlčel. ,, Vratme se k příběhu.Bylo to jak už jsem řekl, ve 12. století, kdy žila krásná arabská princezna..." Poslouchale jsem jeho vyprávění a držela ho majetnicky za ruku. Doufala jsem, že takhle krásně bude vyprávět příběhy i našemu dítěti. Brzy.