APOM 12, kapitola Michael

Když jsem se ráno probudil byla ke mně Kim přitulená. Opatrně jsem se odtáhl abych mohl pozorovat její bezchybnou tvář a tělo.Měl jsem štěstí. Kimina ruka se z mých nahých žeber sesunula na postel. Kim nikdy nebyla tak sladka jako ted, když spala. Opatrně jsem jí dal pramen černých vlasů za ouško. Bál jsem se toho co bude až se probudí. Třeba toho co se mezi námi stalo bude litovat. Třeba mě vyhodí. Nebo hůř bude mi nadávat. A co když mě začne bít? neměl bych raději odejít?

Vše se mi vyjasnilo až když se Kim probudila.Zvedla svojí ruku a blížila se s ní ke mně. Strašně jsem se lekl a uhl tak, že jsem málem spadl s postele.

,,Co se stalo?" Kim se tvářila vystrašeně a udiveně.

,,Nebij mě," požádal jsem jí bolestně.

,,Ale já tě přeci nechci bít, blázinku," vysvětlila Kim vážně.

Přitáhla se ke mně, zabořila mi ruku do vlasů a políbila tak vášnivě jako ještě žádná ne. To se mi samozřejmě strašně líbilo, a tak jsem se k ní ještě víc přitiskl k nahému tělu. Tak jak jsem vypozoroval, že to má ráda: Když se dvě těla k sobě maximálně přitisknou, předávají si energii a cítí sálajíci teplo z toho druhého. Než jsem stačil zajít dál, Kim se odtáhla a vstala z postele.

,,Kam jdeš?" zeptal jsem se držíc její ruku. Okamžitě jsem toho ale litoval. Vždyt tohle je její domov, neodejde z něj.

Kim mě prstem pohladila po nose.

,,Jsi tááááák roztomilej, víš to?" a odešla.

Nechápal jsem se. Proč se pořád všeho tak bojím? Toho, že mě Kim zbije, bude mi nadávat, opustí mě, nebo toho, že se jí naše milování nelíbilo a ty výkřiky slasti jen hrála. Miluji ji, chci ji, ale přitommě pořád sžírá strach a pochybnosti. To mi vrtalo hlavou dokud nezazvonil telefon. Nechtěl jsem ho zvedat, když to byla Kimina pevná linka, ale ona nešla tak jsem se odvážil.

,,Ha- halo?"

,,Maiku?... Konečně jsem tě našel. Už jsem chtěl obvolávat nemocnice."

,,Promin, Marlone, měl jsem nějakou práci."

,,Jo tak pán měl NĚJAKOU PRÁCI?! A nezapoměl si tak náhodou, že máš i určité závazky k bratrům? K The Jacksons?"

,,Jasně že nezapoměl."

,,Takže víš o dnešku, předpokládám."

Ticho. Já zapoměl!...

,,PaneBože, Michaeli, sestup z toho trůnu opět na zem. Máme dneska tu tiskovku."

,,Jo jasně... Už si vzpomínám. V kolik?"

,,Ty jsi snad vážně na drogách. V šest. Bud tam včas a na vše zapomeneme, oki?" Marlon byl opravdu dopálený.

,,Jasně, promin. Budu tam."

Položil jsem telefon a vzdychl. Chtěl jsem uspořádat turné Thriller a místo toho musím jet na turné Victory s bratry. Beztak si budou stěžovat, že všechna pozornost je soustředěna na mě a bráchové jsou jen ti v pozadí.

Kim se vrátila. ,,Kdo to byl?"

,,Brácha."

Po chvíli mi došlo proč se Kim stále tváří tak nechápavě. Mám přece pět bratrů...

,,Marlon."

,,A co chtěl? Stalo se něco? A kde vzal mé číslo? Tys mu ho dal?"

Páni, tolik otázek najednou.

Alespon si kě mně přisedla a objala mě. Na sobě měla černé tričko s Jimi Hendrixem se zeleným lemem kolem Jimihoa zelené tepláky. Její rozpuštěné vlasy mě šimraly po nahé kůži. Stihl jsem si totiž obléct jen ty pyžamové kalhoty. Kim toho hned využila a hladila mě po nahých zádech.

Převyprávěl jsem jí tedy obsah rozhovoru a přidal doměnku, že asi Marlonovi dala číslo  telefonu Nelly, naše služebná.

,,Ale tohle je hloupost v porovnání s tvým problémem. Ten ted musímě řešit", zakončil jsem své vyprávění. Obejmul jsem Kim. její oči se opět leskly od slz. ,, To bude dobré uvidíš."

,, Já ti věřím, Maiku."

,,A kde jsi vlastně byla?"

Kim se praštila do čela.

,,NO vidíš málem bych zapoměla," zkonstatovala stále ještě zachmuřeně. Odešla aby se po chvíli vrátila se dvěma talíři. ,,Není to nic moc, ale snad to zasytí," vysvětlila, když mi dávala do rukou talíř se španělskými omeletami.

,,Děkuji. Tobě nevadí jídlo v posteli?"

,,Jasně že ne." Tenhle  její přístup se mi líbil.

Kim mě po celou dobu co jsem jedl její výborné jídlo pozorovala. Byl jsem z toho dost nesvůj. ,,Přestěhuj se ke mně," navrhl jsem jen co jsme dojedli.

,,Proč?" Tuhle otázku jsem rozhodně nečekal.

,,Když budeš bydlet u mě líp ti budu moct pomoct."

Kim mi hrubě vytrhla prázdný talíř z rukou a šla ho i se svým umýt do kuchyně. ,,Už jsme spolu přeci bydleli a neklapalo to," zkonstatovala po návratu ne zrovna přívětivě.

,,To jse bydlela s Charlesem. S Michaelem je bydlení jiné," přišel jsem ke Kim a svalil jí na postel. ,,Taky by si spala sae mnou v mé posteli." Kim se odemě ovšem odtáhla a posadila se.

,,Měl bys jít," řekla při pohledu na hodiny. Musel jsem jí dát za pravdu. Oblékl jsem si své fialové tričko, které jsem našel hluboko pod postelí.

,,Hmm...Já..."

,,Víš co si na tu tiskovku oblečeš?" přerušila otázkou mé zadrhávání.

,,Vlastně... ne..."

,,To jsem si myslela." Kim odběhla. Po chvíli se vrátila s oblečením přímo na mě. Podala mi ramínko se šaty. Byl jsem z Tmavě modrého saka ve stylu uniformy a červenozlatýmy  lemy  a ryflí přímo unesen.

,,Uniforma je jako moje druhá kůže," prozradil jsem nadšeně. ,,Kde si to sehnala? Děkuji."

,,Jako tvoje stylistka musím mít u sebe oblečení pro tebe pro případ absolutní nouze."

Po tomhle jsem znovu vyhrkl svou prosbu: ,, Přestěhuj se ke mě, prosím." Kim místo odpovědi začala stlát postel. ,,Dobře, rozmysli si to. Když dnes večerpříjdu z tiskovky domů a ty tam budeš je jasné, že se stěhuješ, když nebudeš, i tak ti seženu právníka a budu se ti snažit všemožně pomoci a ty mě budeš stále oblékat. ted už musím jít," nahl jsem se k ní abych jí políbil na rty, jenže Kim uhla, takže se z pořádné pusy na rty stal letmý polibek na tvář. byl jsem z ní zmatený. Nechápal jsem co jsem provedl. Ráno bylo vše v pohodě, ale před chvílí se Kim zase urazila, nebo co a chovala se ke mně odtažitě. Alespon kdyby řekla co jsem jí zase provedl...

,,Ahoj." Neodpověděla. Tak jsem raději mlčky odešel...